Novinky a zajímavosti - Masarykovo gymnázium: Dubnový školní zájezd do Paříže

Kdy: v dubnu
Kde: v Paříži
Jak: autobusem
Kdo: žáci - 49 ks, učitelky - 2 ks, průvodkyně - 1 ks, řidiči - 2 ks

Euforii z naší pařížské expedice je třeba uchopit a dokud trvá, pod jejím vlivem se “vypsat” z toho, jakže jsme se to vlastně měli.  Mimo to, že nám všem (žákům) důrazně ukázala (expedice), jak málo jsme připraveni na život, se vydařila prostě na výbornou. Aspekty byly více než příznivé - počínaje počasím (www.meteo.fr), konče posádkou (průvodkyně, řidiči, pedagogický doprovod), která nás doprovázela a starala se o naše blaho.

Cesta - když po chvíli vyprchá snaha bavit se s ostatními o tom, jak se těší a jestli vzali fén a Bravíčko, přichází zjištění, že to nejspíš nebude úplně jednoduché. Mozek vymýšlí všelijaké polohy sezení, které někdy trochu připomínají hadí ženu předvádějící svou nejlepší sestavu v narvaném cirkusovém stanu, každá je ovšem pohodlná asi tak osm a půl minuty.
Ve výsledku - přežili jsme, dojeli jsme.

Město - myslím, že díky rozmanité náplni programu si každý přišel na své, někoho okouzlila katedrála Notre-Dame, přímo vyprávějící dojemný příběh Quasimoda, mnozí ocenili malebnost čtvrti Montmartre či majestátní vzhled Vítězného oblouku (k mému údivu - je vyšší než na fotkách), Versailles jako z pohádky a také věhlasnou Eiffelovu věž, ale hlavně strhující atmosféru samotné Paříže s jejími pouličními umělci i prodavači suvenýrů, někdy až vlezlými, poklidné zelené parky v kontrastu s pulzujícími ulicemi, spousty lidí, některé pracovně vytížené, spěchající, jiné kochající se stejně jako my, to vše v úžasné symbióze.

Nálada - možná k těmto dojmům přispívá i fakt, že celá naše výprava proběhla až podivně hladce, což přisuzujeme solidní organizaci v kombinaci se schopnostmi průvodkyně, která nás nejednou uchránila dlouhého čekání ve frontách a podobných nepříjemností. Jediný aspekt narušující harmonickou tvář francouzské metropole jsou všudypřítomné ozbrojené hlídky, jak policejní, tak vojenské, prohledávající tašky a batohy při každém vstupu, ale situace je bohužel taková, jaká je. Dokázali jsme si to dokonale užít i přes to.

Všichni památekchtiví “labužníci” se pokochali až do nezdravé sytosti. I gurmáni nepolíbení touto vášní bohatě ukojili svou žízeň po Francii - třeba kulturně-vzdělávací honbou za utrácením “éček”. O příležitosti, kde tak učinit, rozhodně nebyla nouze, a tak se nikdo z nás nevracel s prázdnou.  Ostatním, kterým nestačilo ani toto, už bohužel nezbývalo nic jiného, než se ze svých nenaplněných tužeb vyřvat v samotném závěru pobytu. Zajímavý zvyk - křičet při průplavu pod pařížskými mosty Seiny zahnali až na poněkud extrémní mez a úspěšně tak zajistili, aby se pro nás nezapomenutelný pobyt stal zcela jistě nezapomenutelným také pro skupinku vyděšených korejských turistů…

Článek byl sestaven na podkladě příspěvků těchto žáků:
Petra Polášková (2.A), Michal Večeře (sexta), Aleš Chromečka (sexta), Daniel Carbol (sexta)