Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Týrání dítěte

dPodle odborných odhadů je v České republice týráno až čtyřicet tisíc dětí. V naprosté většině případů však není odhaleno a trvá po celé dětství dítěte, které obvykle není schopno samo se dovolat pomoci. Kolem padesáti dětí ročně u nás na následky týrání a špatného zacházení umírá. Smrtelnými následky jsou nejvíce ohroženy děti kojeneckého a batolecího věku, a to vzhledem ke své zvýšené zranitelnosti a naprosté bezbrannosti. Týrané děti často vůbec nechodí ven ani nenavštěvují žádná kolektivní zařízení. Většinou unikají i lékařskému dohledu. Zdraví a život týraného dítěte tak závisí na všímavosti okolí a včasném oznámení skutečností, které týrání nasvědčují. Nyní to již není jen povinnost morální, ale i právní, s možností trestního postihu za její zanedbání.
V širším slova smyslu je za týrání považováno i hrubé zanedbání péče o dítě, pohlavní zneužívání, rozvodová traumata a rovněž tzv. systémové týrání (týrání systémem, vytvořeným na ochranu dětí -  nevhodnými přístupy a špatným rozhodováním).

Oznamovací povinnost

S účinností od 1. 1. 1994 platí ohledně trestného činu týrání svěřené osoby oznamovací povinnost, jakož i povinnost překazit jeho páchání. To lze učinit i včasným oznámením. Ten, kdo tuto povinnost nesplní, se sám dopouští trestného činu (s trestní sazbou až na tři léta odnětí svobody). Oznámení je nutno učinit orgánům činným v trestním řízení - policii nebo státnímu zastupitelství. Oznamovatel je povinen pravdivě sdělit skutečnosti, které týrání dítěte nasvědčují, aniž by odpovídal za to, zda se spáchání činu podaří prokázat. U trestného činu pohlavního zneužívání platí povinnost překazit jeho páchání. Povinnost překazit páchání trestného činu lze učinit i jeho včasným oznámením orgánům činným v trestním řízení (viz §§ 167 a 168 trestního zákona). Oznámení je možné provést i anonymně, je však vhodné mít doklad o učinění oznámení (např. poštovní doklad o odeslání doporučené zásilky). Souběžně je nutno informovat i orgán sociálně-právní ochrany dětí. Můžete se obrátit i na některou neziskovou organizaci.

 

V praxi se nejčastěji vyskytuje týrání fyzické, spojené prakticky vždy  s týráním psychickým, přinejmenším ve smyslu obav z dalšího týrání. Není však vyloučeno ani týrání pouze psychické - zavírání do temné místnosti, deptání dítěte výhrůžkami, nadávkami, vzbuzováním strachu, výsměchem apod.

Týrané děti

Týrané děti nejsou zpravidla schopny na jednání svých rodičů upozornit a přivolat si pomoc - nejen pro svůj útlý věk nebo strach z následků "žalování" na rodiče, na kterých jsou existenčně a často i citově závislí, ale i proto, že takové jednání považují většinou za normální, protože jiné nezažily. Pro laiky obvykle bývá těžké pochopit, že týrané děti často své rodiče milují a všechnu vinu hledají u sebe. Pro děti je totiž velmi obtížné si připustit, že jejich rodiče je nemají rádi, že jsou jim lhostejné nebo dokonce na obtíž. Mnohem snesitelnější je představa, že rodiče se tak chovají proto, že ony jsou zlobivé a špatné a nic jiného si nezaslouží. To někdy zmate i státní orgány a se zdůvodněním, že dítě má k rodičům vřelý citový vztah, je věc odložena. Praxe však potvrzuje, že děti jsou schopny snášet neuvěřitelně těžké útrapy, aniž by to daly nějak výrazně najevo či si dokonce na rodiče stěžovaly.

Ve zvýšené míře jsou týráním ohroženy děti zdravotně či mentálně postižené a děti neklidné nebo plačtivé, protože své agresivní nebo nevyzrálé a emočně ploché rodiče více zatěžují a rozčilují. Příběh dvouletého Honzíka (viz www.fod.cz - Případy II) - poslední případ) názorně dokumentuje, že i v případě mimořádně neklidných až agresivních dětí je namístě vyhledání odborné pomoci - tresty a rozčilování jsou v těchto případech zcela neúčinné a snadno pak překročí hranici týrání.

Kromě zjevných zranění nejčastěji ve formě podlitin, otoků, jizev, zlomenin, vytrhaných vlasů a popálenin lze na týrání dítěte usuzovat i z jeho projevů - nadměrná ustrašenost a lekavost, smutek a depresivní ladění, nebo naopak agresivita vůči okolí a někdy i proti sobě samému či poruchy chování, zejména  lhaní, zatajování špatných známek a poznámek, krádeže jídla. Týrané děti bývají často podvyživené, bledé, slabého vzrůstu, celkově špatně prospívající, nezřídka i v důsledku záměrného odpírání stravy. Někdy jsou nápadné i svým ubohým oblečením a zanedbanou hygienou. Podezření z týrání může nasvědčovat i častý a dlouhodobý pláč dítěte.

Formy týrání

Nejčastější formou týrání je surové bití rukama, pěstí, opaskem, prutem, gumovou hadicí a jinými předměty, kopání, mlácení hlavou o zeď, trhání vlasů, pálení cigaretou, popálení o rozpálená kamna či jiný spotřebič, opaření, svazování, topení, dušení, prudké třesení s malým dítětem, házení s ním do postýlky či po místnosti a odpírání stravy. Za týrání se považuje i opomenutí osobní péče, k níž byl pachatel povinen, jestliže svěřená osoba nebyla vzhledem ke svému věku schopna sama se o sebe postarat - např. zanedbání hygieny dítěte s následkem těžkých opruzenin, neposkytování dostatečné a přiměřené stravy apod.

Určeno rodičům týraných dětí

Nejvíc a nejdřív můžete svým dětem pomoci Vy, jejich rodiče, kteří je nepřiměřeně trestáte či dokonce již týráte nebo tak činí Vaši partneři. Neostýchejte se na nás obrátit - víme, že obvykle Vy sami jste oběti podobného jednání, oběti, kterým v dětství nikdo nepomohl. Víme také, že Vaše jednání je většinou podvědomé, že toho pak možná litujete, anebo naopak nejste schopni své dítě citově přijmout, rozčiluje Vás už jenom jeho přítomnost a přejete si někdy, aby nebylo. V obou případech je možno Vám i Vašemu dítěti pomoci - kontakt může být i anonymní.

Máte-li své dítě rádi, můžeme Vám zajistit psychoterapii,  podobně jako dvacetileté mamince, která, když její miminko plakalo, měla neodolatelnou chuť praštit ho. Někdy se neovládla, dala mu facku, třásla s ním a vulgárně mu nadávala - přesně tak,  jak se chovala její matka k ní až do jejích šesti let, než ji umístili do ústavu a její matku než zavřeli. Psychoterapie trvala několik měsíců a byla úspěšná. Matka se svých nutkavých představ zbavila a o své dítě nyní vzorně pečuje. Ne vždy všechno tak dobře dopadne, možná o terapii ani nemáte zájem. Pak Vám můžeme nabídnout alespoň vhodnou literaturu a bude-li to potřeba, Vašemu dítě (s Vaším souhlasem) namísto ústavní výchovy přechodnou (než se Vaše situace zlepší) či trvalou náhradní rodinnou péči. Například o přijetí svého půlročního syna nás požádala mladá matka s tím, že je závislá na drogách, v době abstinenčních příznaků je na dítě agresivní a bojí se, aby mu neublížila. Potom se o dítě víc než půl roku nezajímala a chlapec je již osvojen. Tuto matku rozhodně neodsuzujeme, naopak oceňujeme, že z vlastní vůle dopomohla svému dítěti ke šťastnému dětství. Podobné situace je však potřeba řešit včas - dřív než  Vaše dítě utrpí vážnou újmu, dřív  než  se o Vás začne zajímat policie. Skutečnost, že Vy sami jste možná měli nešťastné dětství, bez lásky a něhy, zato s krutým bitím, nadávkami a  hladověním ani to, že  jste citově strádali v ústavní péči, nemá na výsledek trestního řízení a uložený trest žádný vliv.

V zájmu Vašeho dítěte Vás proto prosíme, abyste kontaktovali psycholožku.

Jak pomoci týraným dětem?

Nenechávejte si své poznatky o špatném zacházení s dítětem pro sebe. Situace je obvykle ještě horší, než se jeví zvenčí, malým dětem jde často o život.

  • Je-li to možné, zeptejte se dítěte, jestli ho něco netrápí, jestli mu někdo neubližuje, zda a jak mu můžete pomoci.
  • Nasvědčují-li zjištěné poznatky týrání, je podle zákona nutno učinit neodkladně oznámení policii (oznamovací povinnost). Prověřují se i anonymní oznámení.
  • Informujte též orgán péče o dítě, příp. i některou nestátní organizaci, třeba FOD.
  • Zjistíte-li ve škole nebo v jiném kolektivním zařízení na dítěti stopy týrání, zajistěte lékařské vyšetření, příp. i fotodokumentaci, a informujte neodkladně policii a péči o dítě.
  • Odmítá-li se dítě vrátit domů, informujte ho o možnosti přijetí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (např. Klokánek FOD - viz www.fod.cz sekce Klokánek - Přehled), kde může až do rozhodnutí soudu zůstat i proti vůli rodičů. Dítěti velmi pomůžete, pokud je tam (s jeho souhlasem) přivedete nebo doprovodíte; samo většinou neví, co si počít.
  • Nevíte-li si rady, můžete kontaktovat nás nebo jinou nestátní či státní instituci na ochranu dětí (viz pobočky FOD).
Facebook Twitter